autor: Miroslav Olšina
(První část)
Snad nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že teprve odchodem do důchodu jsem si poněkud uvolnil ruce pro práci, na kterou jsem se už dlouho připravoval – postupné zpracování některých oblastí historie našeho města. Využívám přitom svých celoživotních zkušeností z práce v okresním archivu a samozřejmě své sbírky historických fotografií, které se mi podařilo shromáždit . Mé pracovní postupy se ovšem neliší od práce jiných badatelů – stejně jako oni musím nahlížet do příslušných archiválií, jedinou předností je pro mne skutečnost, že většinou předem vím, kde potřebné informace hledat a snad i praxe ve čtení starých rukopisů.
Po první vydané publikaci s názvem Proměny holešovského náměstí jsem se proto pustil do další práce, která tentokrát pro změnu podává informace o všech holešovských ulicích, změnách jejich názvů, stavebním vývoji, významných podnicích i osobnostech, které zde působily nebo ještě působí. Samozřejmě i zde chci uplatnit historické fotografie, pokud je mám k dispozici. Protože už jsem s prací začal, předkládám zde malou ukázku toho, jaká je asi má představa o její podobě, která se ovšem od té konečné může velmi lišit. Uváděné skutečnosti nemusí být pravdivé, budu se snažit je dále ověřovat a zpřesňovat.
Zatím užívám pracovní název Holešovský uličník …
Úvodem
V souvislosti s tématem není třeba se vracet hluboko do historie. Nejstarší údaje o ulicích a počtu domů jsou v purkrechtní knize z roku 1676. Mimo město (to jest náměstí) jsou zde uvedeny ulice Plodná , Žopská, Plačkov, Kroměřížská, Ztracená, Dlážanky, Přerovská, Novosady a Lužná ulice. Nejsou uvedeny ulice Zámecká, Soukenická a Křížová, založené v roce 1659. Víme, že Soukenická ulice byla část Novosad blíže Všetul, Plodná (také Blatná) je dnešní Malá ulice, některé názvy se však později už neobjevují – Lužná, Křížová (snad pozdější Křížové zahrady)
Na indikačních skicách stabilního katastru z roku 1831 názvy ulic nejsou uvedeny. Každá katastrální obec je na samostatném plánu – Holešov město, Holešov židovská obec, Novosady a Plačkov. Na městském se ulice dají spočítat na prstech jedné ruky. Jejich názvy zde nejsou, takže použijeme ty, které k tomuto období patří: Náměstí, Malá ulice, Zámecká čtvrť a Holajka. Ano, je zde i Čmelová ulička, která měla kromě městských bran též branku do města. Obdobná branka byla i v předzámčí.
Stavební rozvoj města a vznik nových ulic ve větším měřítku nastává až ve druhé polovině 19. století. V roce 1889 jsou již označeny tabulkami. Ačkoliv se zdá, že pro nové ulice se jejich názvy vymýšlejí snadno a je jich k dispozici nepřeberné množství, někdy zkrátka jakoby nebylo z čeho vybírat – stejné názvy se v různých obdobích používaly pro různé ulice. Na příklad názvem Nová ulice byla označována téměř až do období Protektorátu nynější ulice Sušilova ( i když již od roku 1926 byla Sušilova a v obecné řeči to byla zkrátka Klášterní), ale týmž názvem Nová ulice/Neugasse se od roku 1939 honosila ulice „od rymické silnice k Rusavě“, tedy dnešní ulice Vítězství. Školní ulice se na návrh okrašlovacího spolku a městské rady měla rozhodnutím městského zastupitelstva ze 17.května 1926 jmenovat Bartošova, nakonec tento název dostala Privátka. Ulicí Aloise Jiráska byly opět v protektorátním období označeny Křížové zahrady, tedy dnešní Partyzánská, nakonec se tento literární velikán usadil v jedné z ulic Na újezdě. A protože se v téže době „uvolnil“ název Privátka, v německé podobě Privatgasse jej obdržela Samostatnost. Zdá se tedy, že v protektorátních letech 1939 – 1945 měli městští názvotvorci zcela jiné starosti …
Některé ulice během let zanikly nebo se staly součástí jiné ulice (Židovská, U soudu, Skopalíkova, Rašínova, Fučíkova, Dolní, Za trávníkem), některé vypadly ze seznamu ulic a jsou evidovány jinak (Želkov, Švehlovy sady, Wilsonovy sady). Zajímavou skutečností zůstává, že pojmenování ulic jako důležitá součást informovanosti občana města bylo v dřívějších letech uváděno v kronikářských zápisech, zatímco v poválečném období – po roce 1945 – údaje o přejmenování ulic zcela scházejí. Objevují se až v zápisech z padesátých let jako samozřejmé pojmenování ulic a náměstí, je tedy těžké zjistit, kdy tento název získaly. Předpokládám totiž, že po skončení války se názvy, které byly Němci změněny, vrátily k původním předválečným a nové přišly až v souvislosti s politickými změnami. Náměstí K.Gottwalda dostalo svůj název zcela jistě až po roce 1948, stejně tak řada dalších ulic. Pokud jim tyto názvy zůstaly až dosud, nevadí, ale při naší národní mentalitě se názvy mění poměrně často, takže někdy už jen pamětníci vědí, že například Masarykova ulice byla předtím Obránců míru, ještě dříve Neurathova, původně ale Žopská…
ULICE A NÁMĚSTÍ HOLEŠOVA
Palackého
- Do roku 1898 Kroměřížská
- 1898 – 1939 Palackého
- 1939 – 1945 Palackého/Palacký Strasse
- 1945 – dosud Palackého
František Palacký (1798 Hodslavice – 1876 Praha). Literární kritik, zakladatel českého dějepisectví, editor staročeských památek a vůdčí osobnost národního obrození. Hlavní holešovská ulice po něm byla pojmenována při oslavách 100.výročí jeho narození.
Ulice, směřující z náměstí k západu, končila do roku 1939 u budovy okresního soudu, v roce 1942 u Bartošovy ulice a dále pokračovala Všetulskou silnicí, dnes dosahuje až na okraj města k bývalému cukrovaru. V roce 1893 byla vydlážděna, chodníky byly v roce 1905 vysypány pískem a nově upraveny v roce 1909. Ještě po skončení I.světové války měla ulice venkovský ráz, postupně však byly přízemní domky bourány, jiné přestavovány a zvyšovány o další podlaží. V roce 1945 bylo několik domů poškozeno bombardováním. Jednou z nejhezčích staveb zůstává rodinné sídlo podnikatele Ferdinanda Buchingera, postavené počátkem minulého století na místě, těsně sousedícím s náměstím, zcela dominantní je však bezesporu majestátní budova gymnázia.
V minulosti v této ulici bylo sídlo berní správy i některých odborů okresního úřadu, dosud je zde poštovní úřad, speciální škola a několik restauračních zařízení. V posledních letech přibyly prodejny velkých obchodních řetězců Penny market a Tesco, téměř na konci ulice a zároveň města stojí od roku 1912 Kneislova továrna na cukrovinky, dnes součást koncernu Nestlé. V této nejdelší ulici města, zejména v její všetulské části, se zabydlely i další firmy, provozující obchod a služby – prodejna stavebnin, dva autobazary a pneuservisy, nástrojářská firma a benzinová čerpací stanice, blíže k centru pak řada dalších menších obchodních provozoven. Naopak v devadesátých letech minulého století zmizely dva průmyslové podniky – cukrovar, který zde stál od roku 1882 a továrna na nábytek Iris, postavená v roce 1926.
Na této ulici měli své domy příslušníci zámožnější vrstvy obyvatelstva, kteří je neměli přímo na náměstí. Patřily mezi ně zejména známé podnikatelské rodiny – Balatkovi, Taclovi, Vírovi, Chytílkovi, Mlodzikovi, Buchingrovi, Grätzerovi, někteří z nich je měli na obou místech – Kneisl, Batscha, Lusarová, Dapit a další.
K významným osobnostem, které mají s touto ulicí spojeno své dětství a mládí patří zejména univ.prof. Dr. Vladimír Groh, popravený v roce 1941 za odbojovou činnost proti okupační správě. V místech, kde dnes stojí restaurace Sokolský dům, stála ještě na počátku minulého století Janochova hospoda, jejíž majitel byl po jistou dobu impresáriem známého holešovského obra Josefa Drásala. Zřejmě ale nejen z tohoto důvodu byl Drásal i jejím častým návštěvníkem.
Bartošova
- Před r.1927 Privátka (U košťárny )
- 1927 – 1939 Bartošova
- 1939 – 1945 Bartošova/Bartoš Gasse
- 1945 – dosud Bartošova
Košťárna – obecný název pro Grätzerovu továrnu na umělá hnojiva a kostní moučku, která stála naproti této ulice v části Novosady, správněji tedy „kosťárna“;
František Bartoš (1837 Zlín-Mladcová – 1906 tamtéž). Pedagog, jazykovědec, etnograf, významná osobnost moravské vzdělanosti a kultury druhé poloviny 19.století.
První domky postaveny na počátku 20.let minulého století, zejména zásluhou tehdejšího starosty (1918-1919 a 1923-1927) a stavebního podnikatele Jana Rolka. I tato ulice patřila k těm, v nichž si bydlení nemohl dovolit každý, ale třeba stavitel Janáč zde vlastnil hned tři domy. První dům na rohu ulice na křižovatce s Palackého třídou patřil Sergeji Julínkovi, před válkou majiteli autoškoly, na rohu křižovatky s Havlíčkovou ulicí stojí tzv,Oharkova vila, po znárodnění přebudovaná městem na mateřskou školu. Mimo soukromých domků zde stála i strojírna Leopolda Pfossera, která vyráběla benzinové motory. Do dnešních dnů zůstává v ulici prodejna stavebního materiálu a soukromá autoklempířská dílna. Přes oficiální změnu názvu obecně stále přetrvával název Privátka.
Část domků na konci ulice byla asanována na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v souvislosti s výstavbou sídliště Novosady.
Bezručova
- 1908 – 1910 Nová ulice za Žopskou
- 1910 – 1939 Vilová čtvrť
- 1939 – 1945 Vilová čtvrť/Villenviertel
- 1945 – dosud Bezručova
Petr Bezruč ( 1867 Opava – 1958 Olomouc), vlastním jménem Vladimír Vašek. Český básník, autor sbírky Slezské písně.
Jak už sám název napovídá, jednalo se o lukrativní čtvrť, jejíž první domky se začaly stavět v roce 1908. V témže roce byl na jejím začátku otevřen jubilejní sirotčinec císaře Františka Josefa I., vilová zástavba ale zabírala protější stranu ulice ve směru na Žopy. Mezi významné obyvatele této ulice, kteří zde vlastnili své domky, patřili v minulosti profesor a později ředitel gymnázia Ladislav Jaroš s manželkou, Dr. Rudolf Plajner, po osvobození předseda ONV …
