Germánští jezdci z Roštění. Spojenci nebo nepřátelé Římské říše?

01.11.2022

Přednáška se bude věnovat shrnutí dosavadních znalostí o pohřebních zvyklostech Germánů ve střední Evropě s důrazem na nově archeologicky prozkoumané pohřebiště v Roštění v letošním roce. Budou představeny nejzajímavější nálezy získané povrchovou prospekcí i archeologickým výzkumem, kterým dominují jezdecké ostruhy. Ty svědčí o pohřbech elity vojenských jednotek východních Germánů z konce 2. století našeho letopočtu, které zde operovaly v době markomanských válek proti Římanům usazených ve vojenském táboře v Hulíně-Pravčicích.

PŘÍBĚHY MILOVANÉ ARCHEOLOGIE PŘIJELY S GERMÁNSKÝMI JEZDCI

Že Holešováci (a nejen oni) milují archeologii, dokázala přednáška archeologů Mgr. Tomáše Zemana PhD. a Mgr. Miroslava Popelky, nazvaná "Germánští jezdci z Roštění. Spojenci nebo nepřátelé Římské říše?", která se uskutečnila v úterý 1. listopadu v beznadějně zaplněném sále Městské knihovny. Mediálně proslavený archeologický výzkum žárového pohřebiště v nedalekém Roštění byl ukončen a desítky lidí očekávaly netrpělivě informace, k jakým objevům a zjištěním archeologové během letošního roku došli. A oba přednášející bohatě naplnili očekávání zvědavé veřejnosti. Archeologové Zeman a Popelka představili po informacích lačnícím posluchačům dva nesmírně zajímavé příběhy:

První začal někdy v polovině 2. století našeho letopočtu. Po roce 165 vtrhly přes hranici (Limes Romanus) do Římské říše početné hordy divokých germánských bojovníků z kmenů Markomanů a Kvádů (příslušníků Svébského kmenového svazu), kteří relativně hustě sídlili na našem území (zejména na Moravě a Slovensku). Římský císař Marcus Aurelius ve vítězných bitvách říši ubránil a válku přenesl na germánské území. Hluboko do něj pronikly římské legie, které vybudovaly trvalý tábor v jihomoravském Mušově a odtud prováděly vojenské operace. Pochodový tábor (tedy dočasné rozsáhlé opevnění) legionáři zbudovali mimo jiné také u Pravčic a ovládali odtud početné germánské osídlení v našich končinách. Římská vojenská (a samozřejmě i obchodní) přítomnost přitahovala Germány z celé střední a severní Evropy. Kolem římských záchytných bodů se stahovali germánští bojovníci i obchodníci – někteří aby proti Římanům bojovali, někteří aby s nimi obchodovali, či jim nabídli své vojenské služby. I když se v prostoru kolem budoucího Holešova nacházely desítky osad místních germánských obyvatel, u nedalekého Roštění se objevila skupina zcela odlišná. Byli to germánští bojovníci z dalekého severu, od břehů baltského moře, dokonce společenská elita tehdejší společnosti – vysoce postavení jezdci. Zda přijeli s Římany bojovat, nebo vstoupit do jejich služeb, nevíme, jako pravděpodobnější se jeví druhá možnost, protože se obklopovali řadou v Římské říši vyrobených předmětů, tedy se částečně romanizovali. Tito jezdci pobývali v okolí Roštění skoro tři čtvrti století a když někdo z nich zemřel, podle zavedeného ritu jeho tělo spálili, popel umístili do pohřební nádoby (urny - popelnice) z nekvalitně vypálené hlíny, často k ní přidali kovový kotlík s obětními dary a vše pohřbili do pohřebního okrsku ve svahu nad Roštěním. Vytvořili tak rozsáhlé pohřebiště (včetně jámy, ve které mrtvé spalovali – žároviště), které zaniklo během první poloviny 3. století – tehdy nový římský císař Commodus uzavřel s Germány mír, rezignoval na snahu Marca Aurelia vytvořit v ovládnutých územích (kolem toku řeky Moravy, tedy i u nás) novou provincii Markomania a ostatně i sami Germáni začali mít problémy s nastupujícími slovanskými kmeny, které je začaly vytláčet. A tak skoro devatenáct století odpočívaly žárové hroby pod povrchem roštěnských polí, postupně okrajovány orbou, protože byly jen mělce zahrabány do země….

Druhý příběh začal v roce 2014. Tehdy zapálený amatérský archeolog J. Neradílek svým detektorem kovů objevil nedaleko zemědělského družstva v Roštění, kousek pod polní kapličkou, mimořádně zajímavou archeologickou lokalitu. Se svými objevy seznámil profesionální archeology a ti začali jeho zjištění ověřovat. Svíraly je velké (a oprávněné) obavy, že pokud by se o existenci této lokality dozvěděli "divocí detektoráři", kteří hromadně a ve velkém plení veškeré archeologické lokality tak, nezůstalo by z předpokládaných unikátních nálezů prakticky nic. Protože se zjistilo, že objevená lokalita obsahuje žárové pohřebiště s evropsky unikátně vysokým počtem kovových předmětů, zejména ostruh, které dosvědčují příslušnost pohřbených osob k elitní třídě jezdců, hrozilo vážné nebezpečí proudu "vykradačů hrobů", které by ji prakticky zničili. Archeologové proto velmi opatrně a tajně prováděli povrchový sběr artefaktů a zaměření lokality pomocí magnetometru. Během několika let získali skoro 1 200 nálezů a magnetometrie jim ukázala desítky možných pohřbů, obsahujících kovové předměty. Bylo jasné, že se jedná o naprostý unikát, více než 8 let se ale nedařilo získat prostředky na provedení klasického archeologického výzkumu, příslušné instituce podporu odmítaly. Až v roce 2022 podpořil Zlínský kraj výzkum tohoto pohřebiště relativně velkorysými prostředky, kromě archeologických pracovišť se do něj zapojila i okolní velká muzea a od 6. června do 7. října letošního roku konečně proběhl klasický archeologický výzkum této lokality. Výsledky předčily očekávání. Nikde v Evropě se doposud nenalezl tak velký počet jezdeckých ostruh, dokládající příslušnost pohřbených k jezdecké elitě Germánů. Kromě ostruh je řada hrobů vybavena bronzovými vědérky s dalšími předměty – jedná se zejména o přezky, nože a další drobné kovové milodary. I když byla plošně prozkoumána větší část pohřebiště, práce nejsou zdaleka skončeny. Jednotlivé hroby byly vyzvednuty "in situ", tedy vlastně byla vždy vypreparována celá "hrouda", tvořená zbytky popelnice se spálenými ostatky a případně i s onou bronzovou nádobou na milodary. Ta byla v celku převezena k dalšímu laboratornímu zkoumání – bude zrentgenována, zjištěna poloha jednotlivých předmětů, postupně rozebrána a všechny její části budou laboratorně prozkoumány – očekávají se zajímavá zjištění o tom, čím se Germáni živili (předpokládá se, že nádoby obsahovaly i potraviny), jaké rostlinstvo tehdy převládalo (v hrobech je spousta pylových zrn), jaké dřevo se používalo ke spalování mrtvých a řada dalších údajů. Kromě vlastních hrobů učinili archeologové mimořádný a v rámci celé střední Evropy zcela unikátní nález – bylo odkryto vlastní žároviště, tedy jáma, ve které všichni zde pohřbení byli spalováni.

Definitivní výsledky tohoto mimořádného výzkumu, v posledních letech největšího (a nejúspěšnějšího) v celém Zlínském kraji budou známy až po provedení a vyhodnocení laboratorních výzkumů. To bude trvat ještě několik let. Ale už nyní archeologové prezentují svá zjištění formou přednášek (z nichž jedna právě proběhla), píší články do médií, připravují výstavy, publikace a další formy seznámení co nejširší veřejnosti s výsledky jejich práce.

Karel Bartošek

foto Hana Helsnerová, Karel Bartošek

MKS Holešov – Městská knihovna & Městské muzeum a Vlastivědný kroužek Holešov srdečně zvou na přednášku