(20. ledna 1927 – 29. března 2021)

Narodila se do chudé rodiny Daňkových na Plačkově. Dětství prožila na statku sedláka Bakaly, kde rodiče sloužili jako deputátníci.

Otec se staral o koně a maminka dojila krávy a chodila vypomáhat na pole. Ludmila, jako nejstarší ze čtyř dětí, musela již v deseti letech často zastupovat svou pracující matku při práci v kuchyni i v péči o mladší sourozence.

Chtěla se stát zdravotnicí, ale protože rodina potřebovala finanční podporu, po ukončení povinné školní docházky nastoupila do dílny u dřevozpracující firmy Drant.

To bylo uprostřed 2. světové války. Hned po válce se provdala za Jana Machalu, o 9 let staršího, kterého znala od dětství i jako kolegu z dílny u Drantů.

Po svatbě se starala nejen o prvorozenou dceru, ale také velmi těžce nemocnou matku, která zemřela v padesáti dvou letech.

Doplnila si vzdělání a dostala se k administrativní práci ve Státní pojišťovně, později na Chlapecké škole (1.ZŠ) a nakonec, od roku 1969 až do důchodu, pracovala jako sekretářka v holešovských kasárnách (původně u Ženijního technické učiliště, později u Vysoké školy SNB).

Vedle rodiny (3 dcery a syn) se věnovala také komunální politice; od roku 1952 až do konce života byla členkou KSČ, zastávala funkci zastupitelky a radní města Holešov a byla předsedkyní zdravotní a sociální komise.

Zajímala se též aktivně o kulturní dění v rodném městě; pamětní spis k 25. výročí Vlastivědného kroužku v Holešově ji uvádí mezi členy kroužku.

Až do vysokého věku si zachovala jasnou mysl a dobrou paměť – o své vzpomínky na Holešov a jeho obyvatele z doby mládí se podělila s mnoha středoškolskými a vysokoškolskými studenty i vlastivědnými pracovníky; nejčastěji pokud šlo o vzpomínky na židovské obyvatele Holešova, kteří padli za oběť holocaustu (do expozice v Šachově synagoze věnovala například obrázek, který ji nakreslil židovský spolužák před transportem do Terezína).

V roce 2019 byl její životní příběh zaznamenán také pro archiv Paměť národa. (stručný životopis sepsal Jan Machala)